Jak na věc


sediment krystaly v moči

Historie vyšetřování močového sedimentu

    erytrocyty nejvýše…2000 za minuty…35 za sekundu leukocyty nejvýše…4000 za minutu…75 za sekundu hyalinní válce nejvýše…60 za minutu…1 za sekundu ostatní válce…nepřítomny
    Vítejte na stránkách Internetového atlasu močového sedimentu, zabývajících se mikroskopickým rozborem buněk, válců, krystalů, a ostatních útvarů, které se uvolňují v ledvině, nebo v močových cestách do moči a mohou lékaři napovědět mnoho o zdravotním stavu vyšetřovaného pacienta.
    Chemické vyšetření moče a močového sedimentu (M+S) představuje klíčovou diagnostickou metodu. Moč představuje pro buňky nepříznivé prostředí pro svou hyperosmolalitu a pH reakce. Dochází proto velmi rychle k poškození buněk a jejich rozpadu - výsledek chemického vyšetření a převážně močového sedimentu je silně závislé na rychlosti zpracování, vyšetření s odstupem více než 2 hodin po odběru snižuje validitu vyšetření. Vzorek je obvykle získán spontání mikcí, méně často perkutanní suprapubickou punkcí močového měchýře nebo sterilní katetrizací močového měchýře.


Atlas močového sedimentu On-line

    Většinu snímků v tomto atlase pořídily naše laborantky během rutinního vyšetřování močových sedimentů pacientů z oddělení naší nemocnice. Atlas je tradičně členěn do kapitol, podle převládajícího morfologického nálezu na snímku. Přesto např. i snímky válců pochopitelně obsahují např leukocyty, erytrocyty. Naší snahou bylo vytvořit atlas tak, aby při systematickém prohlížení jednotlivých snímků čtenář alespoň na chvíli podlehl iluzi, že sám mikroskopuje. Proto je zcela záměrně v atlasu mnohem více snímků, než je nezbytné pro prostý popis morfologie jednotlivých elementů. Ze stejného důvodu jsou na stránkách použity přímo velké snímky bez náhledových zmenšených obrázků, jak je obvyklé na většině WWW stránek. Časté opakování některých podobných snímků má sloužit k podpoře vizuální paměti čtenáře. Aby byly časy zobrazování velkých snímků snesitelné, jsou všechny ručně optimalizovány tak, aby jejich velikost v průměru nepřesahovala 30 kB, velikost celé stránky je pak kolem 150 kB, doba "sta
     Prvním pokusem o přehledné supravitální barvení močového sedimentu (t.j. barvení buněk těsně po jejich smrti) byla metodika využívající peroxidázové aktivity leukocytů s dobarvením epitelií a válců červeným floxinem B dle Prescotta a Brodieho z roku 1964 [3]. Tato barvicí metoda se objevila na našem trhu i v podobě setu firmy Lachema pod názvem SU 4O, nikdy se však nevžila pro komplikovanost pracovního postupu, nutnost neustálého doplňování leukobáze do barvícího roztoku a pro nekonstatní barvení preparátů v závislosti na pH moče. Zatím poslední a pravděpodobně nejlepší barvicí metoda močových sedimentů se objevila v roce 1975 [4], kdy R. Sternheimer publikoval barvicí metodu založenou na barvení dvěma barvivy - alciánovou modří a pyroninem B. Tato metoda se od poloviny 80 let používá ve Skandinávii, odkud se spolu s cykly SEKK dostala do našich laboratoří.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
200
10439
cache: 0024:00:00