Jak na věc


sediment krystaly v moči

Historie vyšetřování močového sedimentu

    Moč se sbírá pouze tři hodiny (výhodou je, že nedochází k rozpadu částic jako u sběru za 24 hodin – Addisův sediment). V určitou hodinu (např. v 6 ráno) se pacient naposledy před sběrem vyčůrá (na záchodě, mimo sběrnou nádobu) a potom 3 hodiny sbírá moč do určené nádoby. Objem moči je třeba změřit přesně.
     Prvním pokusem o přehledné supravitální barvení močového sedimentu (t.j. barvení buněk těsně po jejich smrti) byla metodika využívající peroxidázové aktivity leukocytů s dobarvením epitelií a válců červeným floxinem B dle Prescotta a Brodieho z roku 1964 [3]. Tato barvicí metoda se objevila na našem trhu i v podobě setu firmy Lachema pod názvem SU 4O, nikdy se však nevžila pro komplikovanost pracovního postupu, nutnost neustálého doplňování leukobáze do barvícího roztoku a pro nekonstatní barvení preparátů v závislosti na pH moče. Zatím poslední a pravděpodobně nejlepší barvicí metoda močových sedimentů se objevila v roce 1975 [4], kdy R. Sternheimer publikoval barvicí metodu založenou na barvení dvěma barvivy - alciánovou modří a pyroninem B. Tato metoda se od poloviny 80 let používá ve Skandinávii, odkud se spolu s cykly SEKK dostala do našich laboratoří.


Atlas močového sedimentu On-line

    Chemické vyšetření moče a močového sedimentu (M+S) představuje klíčovou diagnostickou metodu. Moč představuje pro buňky nepříznivé prostředí pro svou hyperosmolalitu a pH reakce. Dochází proto velmi rychle k poškození buněk a jejich rozpadu - výsledek chemického vyšetření a převážně močového sedimentu je silně závislé na rychlosti zpracování, vyšetření s odstupem více než 2 hodin po odběru snižuje validitu vyšetření. Vzorek je obvykle získán spontání mikcí, méně často perkutanní suprapubickou punkcí močového měchýře nebo sterilní katetrizací močového měchýře.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00