Jak na věc


syn vidi v noci ducha

Recenze: Jo Nesbø ubral na brutalitě a mění detektivky za thriller hnaný pomstou

    Příběh začíná tím, že se v Osloském vězení seznámíme se Sonny Lofthusem, narkomanem a synem zemřelého policejního komisaře Aba Lofthuse, který posledních 12 let žije ve moderním norském vězení. Sonny je ostatními vězni považován skoro za svatého muže, který je dokáže vyslechnout a dát jim odpouštění.
    V příběhu o vině, drogách a korupci nejen mezi policisty přibývá mrtvých a vmísí se do něj i láska. Zvláštní je, že se autorovi podařilo vylíčit Syna tak, že ačkoliv by měl vzbuzovat odpor, čtenář k němu pocítí určité sympatie. I v závěru, kdy se ukáže, že všechno je trochu jinak. Jenom poznámka na okraj: nechce se moc věřit, že Norsko, jedna z nejméně zkorumpovaných zemí světa, je skutečně tak prolezlá nekalostmi, jak Jo Nesbo naznačuje. Ale nakonec jde o autorovu fikci... Syna vydala Kniha Zlín.


Nesbø patří ve svém žánru mezi naprostou špičku

    Ačkoli se jedná o pěti set stránkovou knihu, zabrala mi mnohem méně času než nějaká tří set stránková kniha. Kapitoly nebyly nijak dlouhé a všechno rychle ubíhalo. Napínavý byl Syn už od začátku a děj postupně gradoval až do samého závěrečného vyvrcholení. Ti čtenáři, kteří ještě od severského mistra nic nečetli, bych Syna jednoznačně doporučila. Postavy jsou propracované do hloubky, celý příběh se čte lehce a mezi vraždami se i zasmějete. Předpokládám, že fanoušci Jo Nesba se na Syna už těší a já vám všem závidím, že budete knihu číst poprvé. Byl to opravdu skvělý zážitek!
    Autor opět umně skládá nervy drásající příběh protkaný těmi nejtemnějšími odkazy na osloské podsvětí. Závislosti všeho druhu a touha zde hrají ještě důležitější roli než tomu bylo kdy dříve. V popisech těchto stavů spolu s neutěšeným prostředím, ve kterém se kniha odehrává, Nesbø opět exceluje a čtenáři se tak mohou opět těšit na vynikající zážitek. Oproti Holeovkám má Syn daleko vyšší tempo, díky kterému je z textu cítit naléhavost a zoufalství, kterým si hrdinové prochází. Jako pomyslnou třešničku na dortu si autor pro nás nachystal i nejedno překvapení a zvrat, který možná některému čtenáři zcela změní pohled na postavy z této knihy.


Jo Nesbø - vychází jeho nový román Syn

    Dějová linka se rozbíhá ve vězení, kde postava Sonny se těší značné oblibě, protože slouží ostatním vězňům jako zpovědník. Svým soucitem naslouchá jejich přiznání a uděluje rozhřešení. Působí, jakoby do cely nepatřil. V ubíhajících měsících se dozvídá o tajnostech svého otce, ani v takovém okamžiku neočekává obrat svého života o sto osmdesát stupňů. Do cesty se proplete vrchní komisař oddělení vražd Šimon Kéfas, kolega Sonnyho otce. Mezi nasloucháním spoluvězňům se jednoho dne objevila velmi nečekaná indicie, která donutila syna přehodnotit svůj dosavadní postoj. A rozhodl se řešit situaci venku za zdmi věznice po svém. Podobně jako Sonny, si nejprve nebudete se situací vědět rady a zpočátku převládne zmatení, o kterém jsem psal. Nástupem napětí a snad nedočkavostí konce stejně jako já poznáte, že se na vlnách příběhu pohybujete známými cestami po kterých Jo Nesbø umí dobře vést.
    Nevím, jestli se u Nesbøvých knih vůbec hodí používat označení ,,hrdina" pro hlavní postavy, přesto ho nadále používám. Oni totiž hrdinové většinou jsou, i když trošku zvrácení a určitě ne každým coulem správní. Přesto, kdo měl rád Harryho Holea, bude mít rád i hlavního vyšetřovatele Šimona Kéfase a ústřední postavu Sonnyho. Oba jsou zatíženi těžkou minulostí a oba se s ní vyrovnávají po svém. Ne vždycky jednají čestně a správně, přesto vás Jo donutí mít je rád. Sonnymu dokonce odpustíte i vraždy, budete mu vlastně přát, aby vzal spravedlnost do svých rukou. Je ale možné, že mu postupem času budete fandit méně a méně.
    Letos vydaná útlá detektivní novela Krev na sněhu, ve které se autor inspiroval stylem noir a již chtěl původně vydat pod pseudonymem neznámého autora, však příliš úspěchu mezi čtenáři nesklidila. Ozvaly se dokonce hlasy, že Harrym Holem je Nesbø coby tvůrce bestsellerů vyčerpán.


Senzační sbírka zvířat doktora Proktora

    Taková rána otřese Sonnyho pubertální psychikou natolik, že mladík rázem rezignuje na původně slibné studijní i sportovní výsledky a oddá se na dvanáct dalších let drogovému rauši. Čtenář se s ním poprvé setkává v přísně střeženém kriminálu jako s trestancem, který se výměnou za pravidelný přísun heroinu přiznává ke zločinům jiných. Díky své schopnosti naslouchat, andělské vizáži a omamnými látkami nabyté uklidňující vyrovnanosti zároveň funguje coby jakási neoficiální verze zpovědníka – ostatní muklové se mu svěřují se svými přečiny a doufají v udělení rozhřešení. Jednoho dne si však pro odpuštění přijde i někdo, koho tíží na duši dávné tajemství týkající se Sonnyho otce a jeho smrti, která dost možná nenastala vlastní rukou. A ze smířeného obětního beránka se rázem stává nesmiřitelný mstitel, rozhodnutý soudit a trestat všechny, kteří kdysi rozvrátili jeho rodinu.
    Co ještě na Nesbøho knihách čtenáře přitahuje, čím se odlišují od ostatních krimi románů? Originální jsou autorovy popisy umírajících, zavražděných. Je to jako film, který běží umírajícímu před očima. To není popis zvenčí, to je pohled toho, který cítí, že smrt přichází. Silné a napínavé pasáže, protože čtenář si není zcela jist, jestli smrt je a bude přítomna. Nesbø již tuto metodu uplatnil v jiných svých knihách a je to neskutečně působivé.
    Oproti holeovkám ubral na jednoznačné brutalitě. Ta sice co do množství nemizí, ale nestává se tak podstatnou, je spíše dokreslující kulisou. Naopak zapracoval na sofistikovanějším vyjádření mentality postav. Sonny, zlomený narkoman posedlý touhou po pomstě, tak není otevřenou myslí, ani tradičně zobrazovaným záhadným elementem, ale jemně vykreslenou esencí tajemna a přitom zranitelné, křehké čistoty. Budí tak dojem, že byl napsán urputnou snahou o získání sympatií čtenáře.


Kdo může pomstít otce? Přece syn!

    Děj románu se může jevit na první pohled jako tuctový. Příběh vězně, který uprchne z vězení, byl napsaný a natočený snad milionkrát. Jo Nesbø ale dokázal to, co ještě nikdo před tím. Zneužil vaše očekávání toho, co by mělo být. Celou dobu si s vámi pohrává jako kočka s myší a vy ho za to budete milovat. Neříkám, že nic nevyřešíte, protože se najde pár podružností, u kterých vám to dovolí, ale esa si nechává v rukávu a vyrukuje s nimi ve správnou chvíli. Nesbø je dokonce takový manipulátor, že vám přichystal několik překvapení i v epilogu, když už je jasné, kdo co a proč spáchal.
    Proč vlastně takto brutální knihy vůbec čteme? Asi pro tu pohádkovou pravdu, že zlo v nich bývá potrestáno, viníci dostiženi a konec dobrý, všechno dobré. A hlavně, máme jistotu, že se ta hrůza odehrála pouze v představách nějakého autora, a tudíž se nás nedotýká tolik jako skutečnost. Naopak nám umožňují snít a odpočinout si od vlastních problémů. Dávají nám naději, že když v knize všechno dobře skončí, i nám se povede naše každodenní boje vyhrát.
    I tentokrát autor do knihy propašoval krapet muziky. Sonny sice ve sluchátkách nejradši poslouchal Depeche mode, ale já jsem pro vás zvolila písničku od Leonarda Cohena, která je v knize taky zmiňována a která mi přišla vhodnější k celkové teskné atmosféře.


Recenze: Jo Nesbø – Syn jako posedlý mstitel

    Navzdory všem mínusům jsem z knihy nadšená. Nadšení budou všichni fanoušci Joa Nesbøho a nadšení budou i ti, kteří se s ním setkají poprvé. Během čtení totiž žádné chyby neuvidíte, je to perfektně napsaná jízda, dostane vás do rauše, který zamaskuje každý přešlap. Pokud se však na Syna budete dívat trochu s odstupem, zjistíte, že má své mouchy. Ale… záleží na tom vůbec? Není důležitější to, co se stane teď a tady, ve chvíli, kdy hltáte stránku za stránkou?
    Je něco silnějšího než touha po pomstě? Touha pomstít člověka, jehož krev vám koluje v žilách?Podobné myšlenky víří v hlavě i Sonnymu. Jeho otec kdysi dávno spáchal sebevraždu pod tíhou viny zkorumpovaného policisty. Pro mladíka to znamenalo úplné rozbití dosavadního světa, otec pro něj byl vzorem dokonalého policisty. Svůj smutek začal utápět v drogách, nakonec i přes vlastní nevinu zvolil raději vězeňskou celu než realitu světa. Po mnoha letech se k němu přes ostnatý drát dostává pravda, co se tenkrát doopravdy stalo. Najednou je mu vězeňská cela příliš malá...


Nesbøho Syn přišel na Velký knižní čtvrtek

    Sonny byl vzorným synem svého otce, policisty Aba Lofthuse, a toužil jít v jeho šlépějích. Když se však otec zastřelil a nechal dopis na rozloučenou, v němž se přiznává, že pracoval jako „levák“, tedy, že spolupracoval s drogovým podsvětím, syn pod tíhou zrady ztratí o vše zájem. Když umře i matka, stává se „obětním beránkem“ – feťákem, který se za pravidelný přísun drogy, umožňující zapomenout na vše zraňující, přiznává k páchání vražd za jiné.
    Jde o velký společenský příběh o perverzní morálce doby. Pro podobenství sáhl do bible, aby zdůraznil důležitost konání člověka v kontextu historie. Hlavního hrdinu nazval Synem a dal mu a léčit jejich duši. Ve scéně, kdy jej fyzicky napadne partner dívky Marty, kterou poznal v ubytovně pro narkomany, namísto odporu nastaví druhou tvář. Vrchní komisař se jmenuje Šimon Kéfas. Je to odkaz na svatého Petra, kterého Ježíš nazval při prvním setkání Kéfasem, přičemž Šimon, jeden z dvanácti původních apoštolů, byl zvaný Petr.
    Velký knižní čtvrtek 15. 10. 2015 přináší šestnáct lákavých titulů, mezi nimiž tradičně nesmí chybět ani novinka norského krále thrilleru Joa Nesbøho. Ačkoli Nesbø sérii s Harry Holem (prozatím) desátým dílemPolicie uzavřel, rozhodně nepřestal psát. Na pulty knihkupců míří Syn.


Jo Nesbø opět o rodičích a dětech

    Jo Nesbø v románu Syn používá mnoho biblických obrazů. Nejen obětního beránka pykajícího za viny druhých, ale už i jméno hlavního kriminalisty Šimon Kéfas. Šimon značí naslouchající a Kéfas je hebrejská podoba jména Petr, tedy kámen, skála. Má zřejmě symbolizovat život hlavního hrdiny – jako Šimon se tvrdě lopotil a namáhal, jako Petr zradil svoji čest a jako skála zůstal neúplatný, aby odčinil své předchozí viny.
    Na rozdíl od Krve na sněhu je to tohle čistokrevný Harry Hole s trochu jinými postavami. Hole ani jiné postavy ze série o HH tam samozřejmě nefigurují, zato všechny známé rekvizity a vypravěčské postupy ano. Spiknutí, geniální policista, brilantní stážistka, neznámý “levák”, magický Syn a drogová mafie v čele s tajemným Dvojčetem. A Nesbo opět jako geniální vypravěč, který dokáže ze stejných surovin umíchat pokaždé jiný a pokaždé skvělý koktejl.


Kdo je „dvojče“? A kdo „levák“?

    I přes skvěle napsanou zápletku a vynikající styl, na který jsme u Joa Nesbøho zvyklí, postrádá Syn místy hloubku. Řada situací je podřízena tomu, aby věci nakonec zapadly do správného vzorce, který nás dovede k vyvrcholení příběhu. Jde zejména o vedlejší postavy, jejichž chování a motivace nebývají vždy logické, ale dostanou je ve správný čas na správné místo. Problém jsem měla i s tím, jak rychle a snadno se Sonny dostal ze závislosti (i když přiznávám, že se jeho rekonvalescence může zdát nereálná zejména kvůli absenci Sonnyho myšlenek). Poslední výtka padne na adresu hlavního špatňáka – Dvojčete, který ovládá prakticky celé kriminální podsvětí. Zdá se být skoro až komiksovou postavou, Sonny se stává Batmanem a Dvojče je jako Tučňák.
    Role jsou v této hře jasně dané. Sonny, napravený feťák, který vzal spravedlnost do svých rukou a likviduje darebáky na potkání. Sice zabíjí jenom ty, kteří si to zaslouží, ale i tak, je to pořád vrah. Šimon, bývalý gembler, jehož žena potřebuje nutně peníze na komplikovanou operaci, jinak přijde o zrak. Ctižádostivá Kari, která bere práci u policie jen jako drobnou zastávku ve své kariéře. Marta, sociální pracovnice. Její  snoubenec ji mlátí a ona se jen tak nechává unášet životem, dokud jí cestu nezkříží Sonny. Nikdo není ani zlý ani dobrý. Všichni jsou šediví, všichni něco skrývají, všichni si jsou rovni, všichni se snaží odolat pokušením, uniknout svým nočním můrám.
    Teď ale přišel s románem Syn, kterým názory čtenářů razantně převrací. Napsal dílo zcela jiných rozměrů, než kterých jsme se od něj doposud dočkali. Nesbø je v Synovi temnější, soustředěnější a poctivěji hraje na psychologickou strunu.


Krev na sněhu (Krev na sněhu #1)

    Nesbøho věrný fanoušek při úvodní zmínce o vnitřně rozervaném policistovi jistě zbystřil. Vrátil se snad na scénu vyšetřovatel Harry Hole, hlavní hrdina Nesbøho předchozích deseti románů? V Synovi se přece neměl vyskytovat, ne? Taky se nevyskytuje. Tedy… ano, vyskytuje, jen se mu z nějakého důvodu neříká Harry Hole, ale Šimon Kéfas. Hazardní hráč, drsňák, který kašle na pravidla, bezhlavě zamilovaný do ženy, kterou ztrácí, a uvnitř zoufale křehký. Věk tedy nesedí, to se musí uznat: Šimon Kéfas se pomalu chystá do penze, zatímco Harrymu v poslední Policii teprve táhne na padesátku. Jinak ale jako kdyby Šimon Harrymu z oka vypadl.
    V Synovi je Jo Nesbø přesně takový, jak ho známe ze série s HH. Znovu jsou nejdůležitějším prvkem postavy. Sonny je feťák, který se momentálně snaží být čistý, postupně si máčí ruce v krvi jiných grázlů, a přesto zůstává k okolí galantní, stydlivý a velmi milý. U toho všeho navíc prožívá i svoji první lásku. Detektiv Šimon Kéfas zase v minulosti prosázel všechny peníze i vlastní střechu nad hlavou. Jeho milovaná manželka každým dnem vidí o kousek méně, a pokud brzy nebude operována, oslepne zcela. Jo Nesbø má nepopiratelný talent na antihrdiny. Profiluje s velkou přesvědčivostí grázly, které si nejde neoblíbit.


Oko za oko, recenze na novinku Syn od Jo Nesba

    Sonnym ale výčet hlavních hrdinů nekončí, paralelně se příběhem proplétá vrchní komisař Šimon Kéfas, starší muž těsně před důchodem, vyléčený gambler, s mladou, skoro slepou manželkou, bývalý kolega a nejlepší přítel Aba Lofthuse. Srovnání s Holem se samozřejmě nevyhnete, je tedy dobře, že z něj Šimon vychází s vysokým skóre. Je dobrým policistou a vynikajícím vyšetřovatelem. Na místech činu vidí víc než ostatní, jeho schopnost dedukce je vybroušená léty praxe, nebojí se volit nekonvenční postupy, aby dosáhl potrestání těch zlých. A stejně jako Harry má své slabé místo – ženu. Jeho charakteru dává vyniknout kontrast s mladičkou kolegyní Kari, čerstvou absolventkou policejní akademie, která má krátkou zkušenost z protidrogového, věří v zákon a věří v předpisy.
    Nesboův nový román má leccos společného s jeho slavnou sérií o Harrym Holeovi. Druhá hlavní postava, stárnoucí vyšetřovatel Šimon Kéfas, je totiž bývalý gambler. Podobně jako bývalý alkoholik Hole se svou vášní bojuje a při práci používá poněkud nestandardních metod, které mu procházejí jen proto, že mají kýžené výsledky.
    Jo Nesbø u nás bezpochyby patří mezi nejoblíbenější severské autory. Za svou popularitu může vděčit především svésérii s Harry Holem, kterou si oblíbilo bezpočet čtenářů. Nesbø - to však není jen tento slavný vyšetřovatel, ale také řada dalších neméně zajímavých knih, které se však u čtenářů netěší takové oblibě. Tento fakt však Nesbø hodlá zvrátit se svou nejnovější knihou, která právě vyšla u nakladatelství Kniha Zlín.


Syn vychází z pekla a soudí živé i mrtvé

    Jediné v čem se čem se čtenář může v příběhu ztratit je záplava jmen. Téměř v každé kapitole přichází na scénu nová postava, zasahující ať méně či více do dění v knize. Všechny postavy jsou dobře psychologicky vykreslené, jejich vnitřní myšlení a důvod jejich konání. To se mi na knize (kromě ostatních věcí) opravdu líbilo. Příběh pro měl byl přímo tím, co jsem zrovna potřebovala. Po přečtení mám hned chuť si od autora přečíst něco dalšího.
    Postavy kolem Sonnyho Nesbø nenechává pouze kulisovitě sloužit událostem. U každé z nich svědomitě vykresluje její osud, nechává čtenáře nahlédnout do její hlavy a předkládá smysl, který postava v ději má.
    Po knize Krev na sněhu, která stylově poněkud vybočila z řady Nesbøho románů, protože jejím hrdinou byl nájemný zabiják, a navíc vynikala nevelkým rozsahem, novinka Syn, kterou nakladatelství Kniha Zlín připravilo na Velký knižní čtvrtek 15. října letošního roku, už zase více zapadá do konceptu Nesbøho tvorby.
    Už jsem zmínila výše, že autorovo jméno bývá spojováno s pojmenováním mistr detektivky. Zaručeně to platí i u Syna. Prostě vás vtáhne do děje a nutí vás číst až do konce. Pravda se ze stránky na stránku mění a čtenáře nenechá ani na chvíli v klidu. Jednoduše by se dalo označit knihu jako napínavou od začátku až do konce (moc primitivní, ale pravdivé). Celý příběh je proměnlivý. Někdy je příliš drsný a vzápětí je scéna milá a něžná.


Niekedy je pomsta jediným riešením

    Dalo by se říct, že Nesbo má talent na tvoření postav detektivů, které vám ihned padnou do oka. Příjemní neurotikové, kteří si vždy všimnou něčeho, co jiní přehlédnou a v hlavě se jim neustále točí kolečka. Jdou do všeho naplno a klidně i na vlastní pěst.
    Syn je stejně jako ostatní romány autora i zajímavou sondou do života norské společnosti. Zprávou o stavu politiky a kriminality, svědectvím o všudypřítomné korupci. Čtenáře určitě zaujme ubytovna pro aktivní narkomany, nebo vězení s režimem, o jakém se českým vězňům ani nesnilo.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0048:00:00