Jak na věc


syn vidi v noci ducha

Nesbøho Syn přišel na Velký knižní čtvrtek

    V Synovi je Jo Nesbø přesně takový, jak ho známe ze série s HH. Znovu jsou nejdůležitějším prvkem postavy. Sonny je feťák, který se momentálně snaží být čistý, postupně si máčí ruce v krvi jiných grázlů, a přesto zůstává k okolí galantní, stydlivý a velmi milý. U toho všeho navíc prožívá i svoji první lásku. Detektiv Šimon Kéfas zase v minulosti prosázel všechny peníze i vlastní střechu nad hlavou. Jeho milovaná manželka každým dnem vidí o kousek méně, a pokud brzy nebude operována, oslepne zcela. Jo Nesbø má nepopiratelný talent na antihrdiny. Profiluje s velkou přesvědčivostí grázly, které si nejde neoblíbit.
    Přestože není perfektní, své fanoušky uspokojí a dá jim možnost spravit si po nepříliš vydařené Krvi na sněhu chuť. Otázkou je však na jak dlouho, už za několik dní se totiž v českém překladu dočkáme jeho druhého, opět sotva stopadesátistránkového pokračování.
    Nemluvného narkomana Sonnyho odsoudili v jeho osmnácti letech, následujících dvanáct prožil za vězeňskou mříží. Odpykává si trest za dvojnásobnou vraždu, kterou nespáchal, výměnou za pravidelnou dávku heroinu. V moderní a přísně střežené věznici funguje pro ostatní vězně jako jakýsi zpovědník s pověstí léčitele. Při jedné ze zpovědí se však dozvídá převratnou pravdu o svém mrtvém otci, bývalém policistovi. A tato pravda se stane spouštěčem událostí, hnacím motorem jeho pomsty.


Niekedy je pomsta jediným riešením

    Již v úvodu si je potřeba uvědomit jednu důležitou věc. Toto není další Holeovka, i když k nim nemá daleko. Pokud se tedy těšíte na další případ svérázného Harryho Holea, budete možná trochu zklamáni. Věřte však, že hrdinové této knihy vám dají na slavného alkoholika rychle zapomenout. Jak už je u Nesbøho zvykem, i zde se hlavní hrdinové budou potýkat s nejrůznějšími závislostmi. A v tomto ohledu autor tentokrát rozhodně nešetřil.
    Poté, co v roce 2013 norský prozaik Jo Nesbo ponechal po deseti příbězích osobitého detektiva Harryho Holea spát, napsal knihu Sonnen (2014), Syn. Před několika týdny vyšla v českém překladu. Vyšetřujícím detektivem je v ní Šimon Kéfas, stárnoucí muž s pestrým životem na obou stranách zákona. Hrdinou je nicméně Sonny Lofthus, syn policisty, který po letech strávených ve vězení za to, že se za dávku drog přiznal k vraždám, které neudělal, bere zákon do vlastních rukou.
    Autora knihy určitě není třeba představovat. Jo Nesbo je dnes už považován za opravdového mistra severské detektivky a jeho knihy jsou pro čtenáře sázkou na jistotu. Po nezapomenutelné sérii s detektivem Harrym Holem přichází s novu impozantní postavou detektiva  - Šimona Kéfase.


Syn vychází z pekla a soudí živé i mrtvé

    Navzdory všem mínusům jsem z knihy nadšená. Nadšení budou všichni fanoušci Joa Nesbøho a nadšení budou i ti, kteří se s ním setkají poprvé. Během čtení totiž žádné chyby neuvidíte, je to perfektně napsaná jízda, dostane vás do rauše, který zamaskuje každý přešlap. Pokud se však na Syna budete dívat trochu s odstupem, zjistíte, že má své mouchy. Ale… záleží na tom vůbec? Není důležitější to, co se stane teď a tady, ve chvíli, kdy hltáte stránku za stránkou?
    V příběhu o vině, drogách a korupci nejen mezi policisty přibývá mrtvých a vmísí se do něj i láska. Zvláštní je, že se autorovi podařilo vylíčit Syna tak, že ačkoliv by měl vzbuzovat odpor, čtenář k němu pocítí určité sympatie. I v závěru, kdy se ukáže, že všechno je trochu jinak. Jenom poznámka na okraj: nechce se moc věřit, že Norsko, jedna z nejméně zkorumpovaných zemí světa, je skutečně tak prolezlá nekalostmi, jak Jo Nesbo naznačuje. Ale nakonec jde o autorovu fikci... Syna vydala Kniha Zlín.
    Číst novou detektivku do Jo Nesba bylo jako potkat starého známého a mít si s ním pořád co říct. Příběh sice nebyl taková rychlá smršť jako Krev na sněhu, o to víc si však autor vyhrál s charakterem jednotlivých postav a já si mohla příběh opravdu vychutnat.


Recenze: Jo Nesbø ubral na brutalitě a mění detektivky za thriller hnaný pomstou

    Jde o velký společenský příběh o perverzní morálce doby. Pro podobenství sáhl do bible, aby zdůraznil důležitost konání člověka v kontextu historie. Hlavního hrdinu nazval Synem a dal mu a léčit jejich duši. Ve scéně, kdy jej fyzicky napadne partner dívky Marty, kterou poznal v ubytovně pro narkomany, namísto odporu nastaví druhou tvář. Vrchní komisař se jmenuje Šimon Kéfas. Je to odkaz na svatého Petra, kterého Ježíš nazval při prvním setkání Kéfasem, přičemž Šimon, jeden z dvanácti původních apoštolů, byl zvaný Petr.
    Nesbøho věrný fanoušek při úvodní zmínce o vnitřně rozervaném policistovi jistě zbystřil. Vrátil se snad na scénu vyšetřovatel Harry Hole, hlavní hrdina Nesbøho předchozích deseti románů? V Synovi se přece neměl vyskytovat, ne? Taky se nevyskytuje. Tedy… ano, vyskytuje, jen se mu z nějakého důvodu neříká Harry Hole, ale Šimon Kéfas. Hazardní hráč, drsňák, který kašle na pravidla, bezhlavě zamilovaný do ženy, kterou ztrácí, a uvnitř zoufale křehký. Věk tedy nesedí, to se musí uznat: Šimon Kéfas se pomalu chystá do penze, zatímco Harrymu v poslední Policii teprve táhne na padesátku. Jinak ale jako kdyby Šimon Harrymu z oka vypadl.


Krev na sněhu (Krev na sněhu #1)

    Jo Nesbø (*1960) – to je jméno, které již není třeba našim čtenářům představovat. I ti, kteří jeho knihy nečtou, už norského autora detektivních a dětských knih určitě zaregistrovali. Jeho kontroverzní hrdina Harry Hole (Netopýr, Švábi, Červenka, Nemesis, Pentagram, Spasitel, Sněhulák, Levhart,Přízrak, Policie) si už nadělal v literárním světě mnoho příznivců, ale i odpůrců. Teď, když jej po strhující akci v Policii nechává jeho tvůrce vydechnout, je tu čas na nové hrdiny.
    Opět je v hlavní roli neúplatný detektiv řešící řadu sériových vražd. Jeho třináctou komnatou je gamblerství, které jej v minulosti přivedlo až na sám okraj propasti. Ovšem Šimon Kéfas není jediným hrdinou, kterému budou čtenáři držet palce. Kladně totiž působí i postava z druhé strany barikády, a to je u norského autora překvapující novinkou. V podstatě kriminalista i jím stíhaný „syn“ Sonny Lofthus bojují za stejnou věc – za potrestání všech, kteří kvůli zkorumpované policii dosud spravedlnosti unikali.
    První část diptychu Krev na sněhu od krále severské krimi. Olav je měkký jako máslo, příliš snadno se zamilovává, ztrácí hlavu. K čemu se tedy hodí? Je skvělý zabiják.
    Dnes vychází další kniha u nás snad nejznámějšího norského autora, Joa Nesbøa. Pokud se vám ale hned vybavilo jméno detektiva Harryho Holea, zaplašte ho. Norský spisovatelský čaroděj se s Harrym už nadobro rozloučil a detektivka Syn má jiného hlavního hrdinu. Nebo dokonce dva?


Kdo může pomstít otce? Přece syn!

    Postavy kolem Sonnyho Nesbø nenechává pouze kulisovitě sloužit událostem. U každé z nich svědomitě vykresluje její osud, nechává čtenáře nahlédnout do její hlavy a předkládá smysl, který postava v ději má.
    Co ještě na Nesbøho knihách čtenáře přitahuje, čím se odlišují od ostatních krimi románů? Originální jsou autorovy popisy umírajících, zavražděných. Je to jako film, který běží umírajícímu před očima. To není popis zvenčí, to je pohled toho, který cítí, že smrt přichází. Silné a napínavé pasáže, protože čtenář si není zcela jist, jestli smrt je a bude přítomna. Nesbø již tuto metodu uplatnil v jiných svých knihách a je to neskutečně působivé.
    Knihy tohoto autora mám rád, protože popisuje život a životní situace bez přikrášlování a některé problémy jeho hrdinů se stávají i nám, obyčejným smrtelníkům. Sice naprostá většina z nás nepřísluší k policii, ale máme s nimi určitou zkušenost. Dobrou nebo špatnou. Jak kdo. A ruku na srdce, kdo z nás se někdy v životě necítil jako Harry Hole po flámu.


Nesbø patří ve svém žánru mezi naprostou špičku

    V záplavě podzimní nálady a sychravého počasí se čtenáři nemohli dočkat velkého knižního čtvrtku. Před víkendem dovezli do knihkupectví mnoho novinek a taky já se vrátil k dlouho rozečtené knize. Prodloužené večery k tomu vybízejí. Pokud váháte, kterou novinku otevřít, Jo Nesbø se svým příběhem Syn může být dobrou volbou. Pro fanoušky autora určitě.
    Děj je posouván dynamicky vpřed, okleštěn o retrospektivy a složitější úvahy. Místy tak působí, jako by byl napsán spíše pro filmové plátno než pro čtenáře. Díky tomu je však alespoň snáze uchopitelný na imaginaci, ovšem v jistých pasážích působí nedokončeně, odbytě a v klíčových situacích postrádá očekávanou hloubku.
    Po dvanácti letech ve vězení, kde se Sonny stal zpovědní vrbou všech spoluvězňů, se od jednoho z nich dozvídá, že pravda o jeho otci byla jiná a že za jeho smrtí stojí někdo, kdo spravedlnosti uniká. Sonny přestává být přežívající troskou, prchá z vězení a stává se mstitelem. Ovšem – je legální vraždit?


Kdo je „dvojče“? A kdo „levák“?

    Dalšími výraznými postavami knihy jsou stárnoucí detektiv Šimon Kéfas, pronásledovaný svými démony, novicka v týmu kriminalistů, která naopak stojí na počátku své kariéry, Kari, která se teprve učí o čem život detektiva je. Nechybí ani ženy-andělé, ženy, které jen svou pouhou přítomností probouzejí v mužích, kteří jsou jim nablízku, jejich lepší já...Dále pak zkorumpovaný náměstek ředitele věznice Staten i šéfové a členové drogových gangů pohybujících se po ulicích a zapadlých zákoutích Osla...


Jo Nesbø opět o rodičích a dětech

    Přestože ani v Synovi nechybí obvyklá autorova ironie i nálož popkulturních narážek na hudbu nebo film, čím dál zřetelněji z textu vystupuje také tíhnutí k dramatičnosti a patosu. Nesbø sice ví, že píše „jenom“ kriminálku, hodlá tak ale činit v souvislosti s velkými archetypálními tématy. Otec a syn, hřích a odpuštění, zločin a trest, láska a nenávist… Není náhoda, že jeho dalším spisovatelským počinem má být variace na Shakespearova Macbetha. Jím nastíněné situace mají totiž nejen vizuálně filmovou, ale i nepřehlédnutelně divadelní podstatu – zejména pro něj příznačné nečekané zvraty jsou pečlivě inscenovány. Text vždy „nasvítí“ na jevišti jistý moment či detail, jehož význam je následně vypointován střelhbitým dialogem či objasňujícím monologem (mnohdy jen vnitřním). Jeho Sonny je mstícím Hamletem i roztouženě zamilovaným Romeem. Jeho detektivka není jen pátráním po vrahovi, jehož vendetu celou dobu sledujeme, ale hledáním chybějících střípků do rozbitého obrazu minulosti, který sice
    Knize dávám plné hodnocení proto, že jsem nenašla nic, co by mi na ní vadilo. Já jsem vlastně ani nehledala, protože mne bavil jak děj, tak postavy. Zmiňovala jsem se o tom, že se mi děj zdál občas poklidný, na to, že jde o detektivku, byl ale zajímavý a nutil mne číst dál. Líbilo se mi na příklad, že jsem si občas právě ani nepřipadala, jako když čtu detektivku. Byly chvíle, kdy šlo o klasický román a i tyhle pasáže se Nesbøvi povedly. Téměř s jistotou můžu říct, že pokud se vám líbily předchozí knihy, které norský spisovatel napsal, nebudete zklamaní ani z této. Je velmi podobná těm předchozím ve stylu psaní, najdete v ní i některé paralely, přesto se jedná o zcela nový příběh, který vás překvapí. Pozitivně také vnímám to, že jde o uzavřený příběh, takže si na těchto 500 stránkách vychutnáte úplně vše, co klasické detektivky nabízejí.


Oko za oko, recenze na novinku Syn od Jo Nesba

    Knih tohoto autora se zároveň bojím, protože jsou realistické a popisují obyčejné lidi, kteří se dostali, často ne vlastní vinou do průšvihů. A to se může stát i nám, každému z nás. Přistihl jsem se, že po přečtení části nebo i celé knihy se nedívám na zprávy. Už začátek Syna stojí za to. Vězeň, který poslouchá o vraždách, loupežích a jiném násilí, a tak vlastně bere na sebe jejich vinu. S tím jsem se ještě nesetkal. Již jen tohle dává knize dramatický nádech.
    Díky tomu je pořád co řešit a nad čím přemýšlet. Všechno souvisí se vším a důležitá je každá maličkost. Ne tak zdatní autoři použijí ve své knize jeden bluf a ti lepší se zmůžou na bluf dvojitý. Nesbø blufuje od začátku do konce a dobře se tím baví. Protože jsme v thrilleru, kde se neustále vraždí a vyšetřuje, nesmí tu chybět ani policisté. Případy vražd řeší vrchní komisař Šimon Kéfas, který dostal k ruce kolegyni z protinarkotického oddělení. Čtenářsky vděčné je, že v jejich osobách se tu sešli hned dva Velcí detektivové, jejichž dedukční schopnosti by jim záviděl i Sherlock Holmes.
    Sonny je ideální vězeň. V moderní, přísně střežené věznici Staten se těší značné oblibě, neboť slouží ostatním vězňům jako zpovědník – naslouchá jejich přiznáním a…


Jo Nesbø - vychází jeho nový román Syn

    Už jsem zmínila výše, že autorovo jméno bývá spojováno s pojmenováním mistr detektivky. Zaručeně to platí i u Syna. Prostě vás vtáhne do děje a nutí vás číst až do konce. Pravda se ze stránky na stránku mění a čtenáře nenechá ani na chvíli v klidu. Jednoduše by se dalo označit knihu jako napínavou od začátku až do konce (moc primitivní, ale pravdivé). Celý příběh je proměnlivý. Někdy je příliš drsný a vzápětí je scéna milá a něžná.
    Příběh začíná ve chvíli, kdy se Sonny od spoluvězně dozví, že jeho otec nebyl křivák a nespáchal sebevraždu. Byl zavražděn a přiznání sepsal jen aby ochránil svoji rodinu. Sonny přestane brát drogy, odmítne další svědectví, uteče z vězení a začne se mstít. Chladně a systematicky.


Recenze: Jo Nesbø – Syn jako posedlý mstitel

    Nikdy dřív by se mi nezdálo, ještě v letech, kdy jsem nečetl, že se k jednomu autorovi budu vracet během roku tak často. Poté, co během jara zamrzla linie vyšetřovatele Harryho Holea prozatím poslední knihou, vzápětí se na české půdě objevily tenké příběhy Krev na sněhu a v blízké době Půlnoční slunce (Krev na sněhu 2). Takové, jenž nenasytily dostatečně kručící žaludky po Holeahovi. Lék Jo Nesbø přivezl v podobě krimi nazvané Syn. Nadějně navazuje na způsoby vyprávění, které známe, očekáváme a miliony lidí po celém světě si tolik oblíbili. Obměna z mého pohledu přišla v postavách a alespoň pocitově (možná právě po odlišné knize Krev na sněhu) ve svěžím duchu Nesbovské krimi. V prvních kapitolách jsem měl takový pocit, jako když se vracím po dlouhé době domů. Nejprve cítím zmatení, trochu dezorientace v prostředí, ale vše s pocitem dobrého domova, který mě vzápětí vítá svou náručí. Poznávám jeho rysy, rozjímám uvolnění.
    Na rozdíl od Krve na sněhu je to tohle čistokrevný Harry Hole s trochu jinými postavami. Hole ani jiné postavy ze série o HH tam samozřejmě nefigurují, zato všechny známé rekvizity a vypravěčské postupy ano. Spiknutí, geniální policista, brilantní stážistka, neznámý “levák”, magický Syn a drogová mafie v čele s tajemným Dvojčetem. A Nesbo opět jako geniální vypravěč, který dokáže ze stejných surovin umíchat pokaždé jiný a pokaždé skvělý koktejl.
    Musím říct, že  Nesbø se tentokrát opravdu vyřádil. Staví čtenáře do zvláštní pozice. Na jednu stranu víte, že to, co Sonny dělá, je špatné, přesto mu fandíte a přejete si, aby tu krvavou honbu za spravedlností přežil. Láska, nenávist, pomsta, smíření, odpuštění a samozřejmě chladné násilí a potoky krve. Celá kniha je na pozadí protkána drobnými příběhy lásky, které jen umocňují pocit, že když člověk miluje, dokáže obětovat pro druhého prakticky cokoliv.


Senzační sbírka zvířat doktora Proktora

    Román o pěti stech stranách je vzhledem ke svému obsahu dlouhý. Krev na sněhu byla délkou ke své kvalitě odpovídající, Synovi by však proškrtání o dobrých padesát až sto stran prospělo. Nesbø netíhne vyloženě ke grafomanii, zbytečný či zdlouhavý popis mu unikne jen místy, na ploše románu se to ve výsledku však nasčítá.
    „Dokázal však jeho pohledu čelit jen pět vteřin, potom se musel odvrátit. Protože to, co v něm uviděl, bylo chladnější a prázdnější než smrt a nicota. Bylo to zatracení. Slib, že jsi měl duši a že ti bude odebrána.“


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
„Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.“ Jan Werich
200
26171
cache: 0024:00:00