Jak na věc


včela medonosná, bělásek zelný - otázky 4. třída

Včelstvo - základní biologická jednotka ve včelařství

    Hmyz představuje skutečně starou skupinu ţivočichů, která svými kořeny sahá do období mezi devonem a karbonem. Vyvíjel se ještě před příchodem plazů (Weiss a Vergara 2002), což je pro průběh evoluce přirozené a logické. Vědci předpokládají, že včela medonosná původně pochází z oblasti dnešního Afganistanu (Preston 2006), odkud se rozšiřovala do okolních oblastí a dále až do Evropy. Nahosemenné rostliny - plavuně, přesličky nebo kapradiny, byly zdrojem potravy, ale nepřinášely dostatek energie. Byly nahrazeny rostlinami krytosemennými, kterým se včely přizpůsobily (Švamberk 2003), přizpůsobily jim i morfologické znaky pro sběr určitého druhu pylu (Michener 2000).
    Včely jsou ceněny nejen pro své produkty, jako jsou med, propolis, vosk, jed či mateří kašička (Viuda-Martos et al. 2008), ale také z hlediska významu pro zemědělství. Osmdesát procent zemědělských plodin opylovaných včelami je opylováno právě včelou medonosnou (Michener 2000), přičemţ opylení divokých druhů rostlin je neméně významné.
    Vnitřní kostra je vyvinuta jen částečně. Tentorium je nejpevnější součást vnitřní kostry a nachází se v hlavě, kde chrání centrální nervovou soustavu, ţlázy v ní uloţené, a slouţí jako opora pro úpon různých svalů. Vnitřní kostra hrudi vznikla vchlípením silně chitinizovaných švů spojujících jednotlivé hrudní články. Slouţí pro upínání létacích svalů a svalů pohybujících nohama. Zadeček nemá ţádné vnitřní vyztuţení (Veselý et al. 2003).


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0048:00:00